Památník Plötzensee a uctění památky mého prastrýce

Věznice Plötzensee se nachází v západní části Berlína, ve čtvrti Charlottenburg. Během vlády Adolfa Hitlera zde bylo popraveno 677 českých odbojářů, kteří zde byli druhou nejčastěji popravovanou národností. Padlo zde mnoho lidí například z řad Obrany národa, ale také z dalších odbojových skupin. Tyto justiční vraždy byly zprvu vykonávány gilotinou, od roku 1943 oběšením, protože gilotina byla poničena při náletu. Mezi oběťmi je například Irena Bernášková, vydavatelka časopisu V boj, gen. Bedřich Homola, gen. Bohuslav Všetička, komunistický novinář Julius Fučík a další. Z mých osobních zkušeností toho místo není mezi širokou veřejností tolik známé, i přestože zde zemřelo tolik českých vlastenců. Pozůstalí neměli možnost tento památník během studené války navštívit a mezi takové pozůstalé patřil i můj dědeček. Celý život si přál na tomto místě uctít památku svého bratra, ale roku 1989 se již bohužel nedožil. Na tento památník jsem se tedy vydala, abych uctila památku svého prastrýce, ale i všech ostatních obětí nacistické hrůzovlády, kteří zde položili svůj život. Atmosféra tohoto místa je opravdu depresivní. Na místě je dochovalá „popravní“ budova a také jsou k dohledání jména a vězeňské karty popravených.

foto: soukromý archiv A. Medalová

poručík Miroslav Medal

Můj prastrýc, por. Miroslav Medal, byl na tomto místě popraven 17. 4. 1942 společně s PhDr. Felixem Mannem a Emilem Zöldnerem. Již od mala byl veden k vlastenectví a k boji za demokracii. Absolvoval vojenskou akademii v Hranicích a v roce 1938 byl vyřazen jako poručík dělostřelectva. Poté vykonával službu u 7. děl. pluku v Olomouci, kde se seznámil se št. kpt. Václavem Morávkem a stali se z nich dobří přátelé. Po rozpuštění armády měli v plánu společný odchod do zahraničí, ten byl ale odsunut kvůli vytvoření ilegální organizace s názvem Obrana národa, jejímž členem se stal i por. Medal. Později se seznámil i s pplk. Josefem Mašínem a pplk. Josefem Balabánem, který ho jmenoval svým pobočníkem pro zpravodajskou sekci. V této době bydleli moje prarodiče se svými syny na Žižkově, v ulici Riegrova 37 (dnes Bořivojova 37). Na tuto adresu si škpt. Morávek nechával zasílat různé osobní věci (peřiny, prádlo), často zde přespával i jedl a společně s por. Medalem zpracovávali nejrůznější zprávy na psacím stroji. Dodnes máme doma psací stroj pplk. Balabána, jenž ho naší rodině věnoval. V tomto bytě byl též sepsán dopis prezidentu Benešovi, který obsahoval mj. toto:  „Českoslovenští důstojníci věrni své přísaze republice, nastupují k boji proti okupantům.“ Přespávali zde i další důstojníci, jako například por. letectva Herbert Němec, který byl později ilegálně přepraven do Polska. Toto převážení důstojníků pro polskou zpravodajskou službu také zprostředkovával můj pradědeček Antonín Medal. Por. Medal také pomáhal Jarmile Morávkové, když styk s jejím bratrem byl nemožný. „Choval se jako dobrý člověk a své vojenské přísaze do poslední chvíle věrný důstojník“, vypověděla později o por. Medalovi.

Ilegální organizace „Tři králové“ byla v rámci Obrany národa pověřena zpravodajskými či diverzními úkoly. Právě pro tuto skupinu por. Medal společně s PhDr. Mannem a Zöldnerem obstarávali výbušniny a rozbušky. Dr. Felix Mann byl zaměstnancem semtínské Explosie, ze které tajně vynášel materiál. Tyto výbušniny byly poté odváženy do Prahy prostřednictvím Zöldnera a Medala. Za půl roku tak opatřili pro odboj stovky kg třaskavin a 22 beden rozbušek, což bylo použito například v hale Anhaltského nádraží v Berlíně nebo v tunelu kanalizace pod Pečkárnou.

Štěstí jim ale přálo pouze jediný rok a 10. května 1940 byl PhDr. Mann společně s por. Medalem dopadeni gestapem. O týden později po ostré přestřelce také Emil Zöldner. I přes brutální výslechy, například Oskarem Fleischerem, jedním z nejkrutějších členů pražského gestapa, nic neprozradili a nezradili ostatní kamarády z odboje, především tedy št. kpt. Václava Morávka. Dále byli vězněni po dobu 2 let na Pankráci, Zhořelci, v Drážďanech, v Gollnowě, Štětíně a nakonec ve věznicích Moabit a Plötzensee v Berlíně. 7. listopadu 1941 byli berlínským Volksgerichtem odsouzeni za velezradu, nadržování nepříteli a uchovávání skladu zbraní k trestu smrti a statečně spolu zemřeli 17. dubna 1942 na popravišti v již zmíněné věznici Plötzensee. Por. Miroslav Medal napsal v noci před popravou svým rodičům a mladšímu bratrovi Oldřichovi: „O sedmé hodině ráno mně řekli, že budu 17. dubna v 6.15 popraven. Jak jsem slyšel, můj popel nedostanete a tak s těžkým srdcem vím, že nikdy nebudu ležet v hlíně mé vlasti. Vím, že budete na mne vzpomínat tak dlouho, jak budete živí. Neplačte! Byl to můj osud, můj běh života, který mi byl dán již při mém narození. Můj milý tatínku a maminko, myslete na mne v dobrém, žijte dobře, klidně, dlouho, dlouho ve zdraví pro Oldřicha….“. Svému bratrovi napsal: „Buď klidný a věř! Buď muž od hlavy k patě. Buď hodný, pracuj rád, uč se, buď šťastný ve svém životě!…Tvůj Slávek, který Tě učil chodit, číst, který Tě měl tak rád, pozdravuje Tě naposledy. Buď silný, potěšuj naše rodiče, neplač! Umírám jako důstojník, škoda jen, že ne kulkou.“ Po válce byl por. Miroslav Medal povýšen in memoriam na hodnost štábního kapitána.

Text a foto: Anna Medalová, členka Spolku pro zachování odkazu českého odboje.

Děkujeme!

 

3 Comments

  1. Hana Matysová - teta on 6.9.2018 at 21:20

    Aničko , nádherný článek. Děda i babička by byli na tebe moc pyšní.

  2. Libuše Šubrtová on 27.10.2018 at 14:28

    Takoví lidé, jako byl Váš prastrýc, patří k elitě národa. Byli to opravdoví hrdinové a vlastenci. Měli by být v učebnicích i v médiích povinně představováni jako příklad statečnosti, odvahy a pevného charakteru.

  3. Kristýna Hrubá on 9.12.2018 at 13:02

    Krásně napsaný, slzy v očích. Jsem na tebe pyšná Aničko.

Přidat komentář