15. březen 1939 v Jičíně

Jičínští občané, stejně jako lidé ostatních měst a vesnic území, které zbylo z bývalého Československa, již řadu dní před oním 15. březnem devětatřicátého roku, s úzkostí naslouchali rozhlasovým zprávám. Přesto byl tento osudový den šokem a byl prožíván vesměs jako krutá tragedie. Slzy, zaťaté pěsti i rezignace. Lidé ovšem reagovali také prakticky, vybíraly se vklady, horečně se nakupovalo – dělaly se zásoby. Nikdo nevěděl, co bude dál. Již dopoledne toho dne se v Jičíně objevila první obrněná vozidla okupační armády, odpoledne už projížděly městem celé vojenské kolony.

K večeru vydal městský úřad vyhlášku:

Dnes o 6. hodině ráno obsadilo říšskoněmecké vojsko celé území, aby odzbrojilo naši armádu. Nesetká-li se nikde s odporem, bude obsazení pouze přechodné a bude nám dána možnost vyžíti se v autonomii za zaručení ochrany německé menšiny. Setká-li se se sebemenším odporem, bude to míti nejkrutější následky.

Vyhláška pak pokračuje výzvou, aby se lidé vevšem podřídili nařízením a příkazům německé armády a aby se nikdo říšskoněmeckého vojska „nedotkl slovem ani skutkem“. Civilní úřady zůstanou na svých místech a budou úřadovat dále. Policejní hodina byla stanovena na 20. hodinu. Současně byly zakázány všechny schůze, shromáždění a zábavy. Dne 16. března se na jičínskou radnici dostavili důstojníci německého velitelství a informovali radní o obsazení města a požádali o urychlené ubytování německé armády. Německá policie převzala kontrolu nad státními úřady a ve spolupráci s českou policií zahájila v rámci akce Gitter (Mříže) zatýkání antifašistů a komunistů.

Můj otec MVDr. Václav Hofman byl okresním veterinárním radou a úřadoval proto na jičínském okresním úřadě. V jednom z následujících dnů bylo všem pracovníkům tohoto úřadu oznámeno, že budou představeni říšskému úředníkovi, který převezme dozor. Moje maminka vzpomínala, že se divila, když můj otec se ráno oblékl do svých lepších šatů. Na to jí odpověděl, že okupanti musí vidět, že naši lidé nejsou žádní „šupáci“. Brzo potom se zapojil do ilegální skupiny pracovníků okresního úřadu, která byla napojena na organizaci Obrana národa. V červenci roku 1941 došlo díky udavačům mezi úředníky k zatýkání. Můj otec byl nejdříve ve výslechové vazbě jičínského gestapa ve valdických Kartouzích, potom převezen do Terezína a následně do koncentračního tábora v Osvětimi (Auschwitz-Birkenau), kde 15. února 1942 na následky útrap zemřel.

MUDr. Vilém Hofman, ZO Jičín

Pramen: Dějiny Jičína, Jindřich Francek