80. výročí od smrti MVDr. Václava Hofmana

25. února letošního roku tomu bude 80 let, kdy dotlouklo srdce mého otce MVDr. Václava Hofmana v koncentračním táboře Auschwitz (Osvětimi).

Můj otec se narodil 15. listopadu 1893 ve Tmáni, jako čtvrté dítě Marie a Františka Hoffmanových. Po absolvování Malostranské reálky se přihlásil v roce 1911 ke studiu veterinární medicíny ve Vídni.  Zde studoval až do vypuknutí světové války a narukoval do rakouské armády. Válku prodělával jako veterinář k eskadroně 8. hulánského pluku, která byla v poli. V roce 1915 byl na dva měsíce povolán do nemocnice pro koně v Kostelci n/L a následně se vrátil do pole k 19. honvédské jezdecké brigádě. Po jmenování podporučíkem v záloze byl přidělen k náhradní baterii dělostřeleckého pluku č. 119 jako zvěrolékař. V květnu 1916 byl převelen do retablační stanice jako přednosta oddělení pro vnitřní nemoci pro koně v Brixleggu v Tyrolsku. Zde byl až do konce války.

Protože se Uherská vláda snažila po skončení války obsadit co největší část Slovenska, přihlásil se jako dobrovolník na obranu republiky a nastoupil v den svých 25. narozenin k 1. praporu 2. pěšího pluku dobrovolnického, jako zásobovací důstojník. Dne 1. ledna 1919 byl jmenován poručíkem veterinářem v záloze a přidělen k dělostřeleckému pluku č. 5. Dne 10. 9. 1919 byl propuštěn do zálohy.

Protože válka přerušila jeho studia, dokončil je promocí v roce 1921 a v roce 1922 byl promován s titulem MVDr. Nejprve nastoupil v Praze k zemskému úřadu, ale brzy se dobrovolně přihlásil a nastoupil do Užhorodu na tehdejší Podkarpatské Rusy za kolegu, který byl ženatý a očekávali narození dítěte. Zde pracoval 2 roky. V roce 1926 se oženil.

Jeho kvalifikační listina důstojníka v záloze byla uzavřena dne 1. července 1938, protože byl „propuštěn z branné moci při její likvidaci“. Až do té doby se pravidelně účastnil cvičení a již v roce 1927 povýšen do hodnosti nadporučíka veterináře v záloze.

V roce 1934 byl přeložen do Jičína ve funkci veterinárního rady na Okresním úřadu. V roce 1937, kdy jsem se narodil, bydleli moji rodiče v Jeřábkově ulici ve vile pana Hájka. Protože pan domácí nechtěl, aby se v jeho domě ozýval dětský křik a věšely plenky, museli se přestěhovat do vedlejší ulice Na Tobolce.  Ironií osudu bylo, že tento byt dostal později velitel jičínského gestapa mjr. Anton Lehner, kterého odsud 7. května 1945 unesla partyzánská skupina z Rovenska pod Troskami a popravila.

Po obsazení zbytku naší republiky německými vojsky a vzniku tzv. Protektorátu se Čech a Moravy se okamžitě zapojil do ilegálního přímo na Okresním úřadu v Jičíně. Jejich organizace zv. Mafie byla napojena na skupinu bývalých československých důstojníků Obranu národa. Bohužel, již v roce 1941 byla jejich síť gestapem odhalena a její členové pozatýkáni. / O tom jsem se podrobněji rozepsal v 1. čísle Zpravodaje z roku 2021/. Můj otec byl zatčen 18. července, gestapo pro něho přišlo k nám domů v podvečerních hodinách. Tehdy jsem ho viděl naposledy. Protože při zatčení byl zabaven rozhlasový přijímač, který zatčený musel sám nést, volal jsem na něho: „Táto, kam neseš to rádio?“ Po dobu výslechů komisařem Kurtem W. Richterem (ten se o něm zmiňuje v zápisech z výslechů příslušníků gestapa uložených v Archivu bezpečnostních složek v Praze) byl vězněn v nedalekých Kartouzech ve Valdicích, následně v Terezíně a konečně transportován do konc. tábora Auschwitz s poznámkou RU (Rückher unerwünscht = návrat nežádoucí), tedy vlastně odsouzen k smrti.

Zde pak na následky krutého zacházení a silných mrazů 25. února 1942 zemřel.

Vilém Hofman, ZO Jičín