Dvě nečekaná setkání s minulostí
Kurt Werner Tutter
Setkání první – Válečný zločinec K. W. Tutter.
Nejdříve bych ho představil. Kurt Werner Tutter, narozený v roce 1909, československý občan německé národnosti prožil své dětství v Praze. Byl mimořádně nadaný a tak mimo to, že vystudoval techniku a byl inženýrem, v dospělém věku ovládal 8 jazyků. Bohužel, své schopnosti se rozhodl využít ve službách třetí říši.
Samozřejmě, nesetkal jsem se s ním osobně, ale hovořil jsem s člověkem, který ho osobně znal a navštívil jsem i jeho hrob. Bylo to tak, že jsme v letech 2004 – 2008 jezdili do malého bavorského lázeňského městečka Bad Kötzting, asi 25 km od hraničního přechodu ,kde v té době žila dcera mé manželky s rodinou. Seznámili jsme se tam také s jejich známými, byli to Němci, kteří byli jako děti odsunuti ze Sudet. Oba jsou již v důchodovém věku. On byl řadu let zaměstnán, jako civilní zaměstnanec bývalé radarové a odposlouchávací stanici bundeswehru na vrchu Hohenbogen v blízkosti našich hranic. Tuto stanici zřídila americká armáda, aby mohla odposlouchávat dění v komunistickém Československu. Později ji předali do rukou německé armády. A zde se setkával s dalším civilním zaměstnancem K.W.Tutterem. Oba ovládali velmi dobře český jazyk. Ing. Tutter zde požíval vážnosti a obliby. Působil v městském zastupitelstvu a v nejrůznějších kulturních a náboženských spolcích. Také jeho pohřeb v roce 1983 znamenal pro celé město rozloučení s člověkem, který zůstal pro všechny významnou a přátelskou osobností.
Tím větší šok pro ně byl článek, který se objevil v roce 2001 v místních novinách Kötztinger Zeitung. Autorem byl Dr. Wilfried Baumann, který jako germanista a bohemista se v českých novinách dočetl o odhalení jednoho z dosud neznámých válečných zločincům, jednoho z velitelů speciálního komanda SS„Josef“, která měl na svědomí mnohočetné vraždy a vypálení moravských osad Ploština a Prlov 19.4.1945, pomstu za to, že tam ukrývali partyzány. Ale jak bylo možné, že tento nacistický zločinec mohl až do své smrti žít v klidu v Bavorsku? Tutter byl po válce zatčen a souzen. Odsouzen byl však pouze za své působení v pronacistických organizacích v dobách první republiky. O jeho podílu na vraždách koncem války ani slovo. A pak došlo k tomu, že Ing. Tutter byl získán československou státní bezpečností pro spolupráci. Byl vyhoštěn z ČSR do SNR. Zde jeho minulost známá nebyla, ačkoliv o ní úřady spolkové republiky žádaly. A tak mohl pan Tutter v klidu žít dvojím životem. Byl agentem čs. státní bezpečnosti, který dodával jí informace o všem, co zjistil na druhé straně hranice a byl zároveň dobrým, srdečným sousedem, který se účastnil veřejného života.
Po té, když si pan Dr. Baumann ověřil pravdivost toho, co se dočetl v českém tisku a ověřil si také to, že se jedná opravdu o toho ctihodného občana města Kötztingu a konzultaci s šéfredaktorem Kötztinger Zeitung, zprávu o tom zveřejnil. Že to byl opravdový šok pro poklidné malé město, můžeme si dobře představit. Z počátku se lidé dlouho nemohli s touto otřesnou a neuvěřitelnou skutečností vyrovnat. Nemohli uvěřit. Vždyť ho znali, byl jedním z nich. Následovně pak byla do němčiny přeložena publikace Luďka Navary „Smrt si říká Tutter“ právě šéfredaktorem Kötztinger Zeitung panem panem Franzem Amgergerem a tak již nebylo pochyb.
Kurt Werner Tutter leží v klidu na místním hřbitově (nelenil jsem a ze zvědavosti jsem hřbitov navštívil a hrob objevil) a vzpomínka na něho pomalu mizí, spolu s těmi, kteří ho znali.
Druhé setkání.
Jak jsem již předeslal v tom prvním jezdili jsme do Kötztingu několik let a tak jsme se stali „známými“ cizinci. Pochopitelně, Bad Kötting je malé městečko, kde se lidé většinou znají tak takový, jakými jsme byli my s manželkou, neuniknou pozornosti. Zvláště pak, kdy manželčina dcera Claudia byla v té době primářkou tamního neurologického oddělení. A tak jsem jednou šel do města sám a proti mně kráčel hubený již hodně starý muž, který mne náhle oslovil, typickou německou češtinou: „Nasdar muj pšítel“. Byl jsem samozřejmě překvapen, ale on mi hned začal vysvětlovat. Dozvěděl se, že jsem Čech a také, že jsem v dětství bydlel v Jičíně a on tam byl v době války jako příslušník wehrmachtu. Rád, prý, na tu dobu vzpomíná. Já jsem mu ovšem nemohl souhlasně odpovědět a tak jsem se s ním rozloučil a šel dál. Doma jsem vše vyprávěl a Claudiin manžel hned věděl o koho jde. Všichni se mu totiž vyhýbají, protože lidi zastavuje a chválí Hitlera.
MUDr. Vilém Hofman, ZO Jičín