Jak šel můj čas s 28. říjnem
Do Kladna zavítal syn generálporučíka Jaroslava Sellnera
Když mě paní Gabriela Havlůjová oslovila, zda bych nenapsal pár řádek o tom, jak vnímám 28. říjen, řekl jsem jí – samozřejmě, žádný problém.
Mýlil jsem se. Uvědomil jsem si totiž, jak se můj náhled na tento den za 72 let mého života měnil.
Samozřejmě jsem ho nevnímal nijak jako batole, ale ani coby žák základní školy. Datum 28. října byl totiž v letech 1953 až 1961 spojen se Dnem znárodnění a tak byl také slaven. Později se sice sem tam připomnělo jméno Masaryk a vznik samostatné Československé republiky, ale nijak se to nepřehánělo. Teprve koncem šedesátých let, let „oteplení a naděje“ se přeci jen rozpovídal i můj otec. Generál a později, po roce 1948 ostravský horník a posunovač na dráze v kladenských ocelárnách. To už jsem byl schopen pochopit, proč tak „pozdě“. Nechtěl mě vystavit problémům, kdyby ovlivňoval mé názory. Ale v těchto letech už jsme si povídali o Sokole, legiích…. Nikdy jsem neměl rád citáty – zejména proto, že jsem si žádné nezapamatoval – ale jeden, který jsem slyšel od svého táty, si pamatuji dodnes: „Bez Sokola by nebylo legií a bez legií republiky“. Masaryk. Často a dlouho jsme si povídali o tom, jak obsah tohoto citátu formoval život a výchovu prvorepublikové generace, mladých lidí.
Mnozí z nich a mezi nimi i můj otec se pak se svými vzory po dvaceti letech zapojili do druhého odboje.
Možná jsem trochu odbočil od tématu, ale 28. říjen je pro mne dnes spojen nejen se samotným faktem stoletého výročí vzniku našeho státu, ale i s velkými jmény. Alois Rašín, Antonín Švehla, Jiří Stříbrný, František Soukup, Karel Kramář, Eduard Beneš, T. G. Masaryk. A také se jmény celé plejády důstojníků a generálů prvorepublikové armády. Byli to lidé jako my, se svými klady i nedostatky, ale jejich práce i osobní oběti pro naši novou republiku jsou nezpochybnitelné.
Dnes se dívám kolem sebe a vidím, jak se naše republika změnila. Města jsou barevnější, čistější, všude se staví, opravují se silnice, lidem se daří dobře, nakupují, cestují, naše děti mají možnosti, o kterých se nám nesnilo a zdá se, že k pesimismu není důvod. Myslím, že nebyla lepší doba v naší zemi, než kterou máme možnost nyní žít. Jen ta velká jména nám, myslím, trochu chybí. Při pohledu na naši současnou politickou scénu cítím rozpaky. Někdy si říkám, že naše děti možná jen těžko budou hledat své vzory. Škoda.
Ale dost toho pesimismu, nemám ho rád.
Letošní oslavy Dne vzniku republiky byly velkolepé. A já měl možnost, a děkuji za ni, zúčastnit se těchto oslav v Kladně. Nesmírně si vážím všech, kteří se v Kladně zasloužili o velmi důstojnou prezentaci osobností, které se v tom právě oslavovaném století zasloužily o toto krásné město. A je mi nesmírnou ctí, že můj otec je mezi nimi.
Text: Jaroslav Selner, Brandýs nad Labem