Jičín v květnových dnech před 75 lety

V nezvyklé atmosféře pandemie covidu 19 si připomínáme vzrušené dny začátku května v posledních dnech války, která trvala 6 let a přinesla takové množství lidského utrpení a ztrát na životech a škod materiálních, jako doposud žádná jiná válka. Osobně jsem je prožíval jako osmiletý kluk, který znal až do té doby jen vojáky v německých uniformách. V prvních měsících roku 1945 jsem pozoroval ulicemi města procházející válečné zajatce, většinou rudoarmějce. Byli zubožení, v hadrech. Viděl jsme je z okna našeho bytu. Lidé se jim snažili dát nějaké jídlo, ale bránili jim v tom němečtí strážní. Další měsíce bylo náměstí a přilehlé ulice plné selských povozů. Byli to tzv. „národní hosté“, němečtí civilisté prchající z východních území před sovětskou armádou.

Věděl jsem, že se něco důležitého děje, maminka šila doma mně dosud neznámou vlajku a vyhledala součásti důstojnické uniformy po mém otci, který zahynul v r. 1942 v koncentračním táboře Auschwitz – Oswieczim, kde byl vězněn pro odbojovou činnost. Místní rozhlas žádal, aby lidé poskytli tyto uniformy zástupcům revolučního výboru pro vyjednávání o kapitulaci místní německé posádky. Její velitel mjr. Anhalt odmítal složit zbraně civilistům. Pamatuji se, že jsem v té době byl doma s nachlazením. Bylo
5. května, když mně maminka náhle řekla :“Stonat můžeš kdykoliv jindy, ale dnešek zažiješ jenom jednou.“ A tak mne vzala na jičínské náměstí. Bylo plné lidí, kteří vzrušeně diskutovali. Mezi jinými jsem viděl starostu města Jičína JUDr. Karla Kloučka s dalšími, mezi nimi byli také němečtí důstojníci. Teprve později jsem se dozvěděl, že se právě jednalo o podmínkách kapitulace. Na domech se objevily vlajky, které jsem viděl poprvé, naše červenomodrobílé. Mjr. Anhalt souhlasil s vyvěšením pouze těch československých . Ty další, sovětské – rudé se srpem a kladivem, anglické a americké se začaly objevovat až kolem 7. – 8 . května. Ale již žádné s hákovým křížem.

9. května se již ve městě začali objevovat civilisté, kteří měli pušky, samopaly a granáty, byli to partyzáni. Bohužel ještě v těch posledních dnech se blízko Jičína střílelo a byli další mrtví. Teprve 11. května přijela do Jičína Rudá armáda. Lidé je radostně vítali, objímali a fotografovali se s nimi. Na mnoha místech byli stolky s občerstvením, obložené chleby, koláče, zákusky, čaj a káva. A květiny, spousta šeříků, které v té době kvetly. Byly to dny radosti a naděje v budoucnost. Jak se budoucnost vyvíjela dál všichni víme. Základní organizace Spolku pro zachování odkazu českého odboje v Jičíně uctila památku rudoarmějců, kteří padli, či zemřeli v okolí Jičína. Položili kytici u památníku na Čeřovce 8. 5.2020

Text: MUDr. Vilém Hofman, člen