Jičínská Mafie – Kurt Max Walter Richter
V červnu tohoto roku uplyne 80 let od doby, kdy byla gestapem rozbita jičínská odbojová organizace Mafie, která měla centrum na okresním úřadě.
Německá tajná státní policie (Geheime Staats Polizei), zkráceně gestapo, se ujalo své práce ihned po okupaci Čech a Moravy, tedy již 15. března 1939. Nejinak tomu bylo i v Jičíně. Propracovaná mašinerie začala fungovat přesně a důkladně. Její členové začali zatýkat nejvíce nepohodlné lidi.
Čeští vlastenci se nesmířili s potupnou okupací své vlasti a tak vlastně již před příchodem nacistických vojsk začali, zvláště vojáci, s budováním tajných organizací, které měli za úkol připravovat se na vyvolání protiněmeckého povstání až přijde vhodná doba. Na okresním úřadě v Jičíně se řada jeho úředníků zapojila do ilegální odbojové organizace, která se nazývala Mafie. Tento název pocházející původně z Itálie, kde organizace tohoto jména byla v 19. století pověřena udržovaním pořádku na Sicílii. Tento název si zvolili také mužové, kteří se zapojili do protirakouského odboje v době první světové války.
Jičínská Mafie se zaměřila na posilování hnutí odporu proti nacistické moci, rozšiřování letáků, sabotáže německých nařízení a také sledování činnosti gestapa. Do jejího čela byl postaven jičínský okresní hejtman JUDr. Josef Müller, který byl už začátkem roku 1941 nuceně dán do výslužby, se vedení Mafie ujala trojice MVDr. Václav Hofman, JUDr. František Vicena a JUDr. Slavomír Nesvadba. Jičínské gestapo úřadovalo v budově kasáren v Lipách. Prvním velitelem byl komisař Dr. Jahn, následoval ho komisař Fischer a nakonec Dr. Lehner. Nejdůležitějším oddělením gestapa bylo tzv. exekutivní IV. Oddělení, které mělo mino jiné na starosti právě odbojové organizace. Gestapo si, bohužel, velice rychle našlo mezi českými občany spolupracovníky, kteří se postupně dostávali i do ilegálních oraganizací, které tak pomáhali gestapu odhalit a zlikvidovat. Nejinak tomu bylo také v Jičíně na okresním úřadě. Mezi Mafiány se dostal s největší pravděpodobností udavač, který jejich činnost vyzradil. Gestapo začalo zatýkat.
K zatýkání zde došlo v polovině června 1941. 17. června gestapo zatklo část členů přímo v budově okresního úřadu. Můj otec MVDr. Václav Hofman byl zatčen o den později, 18. června a to doma v podvečer. Musel s sebou odnést také rozhlasový přijímač, na kterém poslouchal vysílání z Londýna.
Většina zatčených byla krutě vyslýchaná. Jedním z gestapáků, který se vyznačoval mimořádnou krutostí byl Walter Richter, který působil v Jičíně již od roku 1939 a byl vedoucím právě IV. Oddělení. Ten vyšetřoval nejtěžší případy a vyslýchal, mezi jinými také mého otce.
Kurt Max Walter Richter byl typickým představitelem nacistického represivního aparátu v protektorátu Čechy a Morava. Přestože se dopustil velké řady zločinů a byl odsouzen k trestu smrti, nebyl nakonec popraven. Řada těch, kteří jím byly vyslýcháni a dožili se osvobození, vypovídali u soudu jak s nimi tento sadista zacházel. V lednu 1943 se zúčastnil akce proti výsadku Antimony, zatýkání spolupracovníků doc. VI. Krajiny a pátrání po něm.
Již od 1. května 1945 začali pálit úředníci jičínského gestapa veškeré písemné materiály. 6. května opustili budovu úřadovny a ukryli se v kasárnách mezi vojáky wermachtu. 8. května opustili Jičín s falešnými doklady a v uniformách prostých vojáků spolu s jičínskou posádkou a vydali se k americkým liniím.
Pátrání po válečných zločincích začalo u nás teprve v lednu 1946. Mělo je na starosti tehdejší StB, která v té době nebyla ještě vysloveně politickou policií a nebyla zcela pod kontrolou KSČ. Přesto již tenkrát se komunisté snažili (ministerstvo vnitra bylo již v tzv. Košické vládě v rukou KSČ, ministrem byl Václav Nosek) zneužít tzv. procesy národní očisty ke zpochybňování a dokonce pošpinění nekomunistického odboje. A naopak se snažila „zamést pod koberec“ případů, kdy selhali členové komunistické strany. Bylo zřízeno zvláštní, ne zcela legální, oddělení „F“, která tajně vyslýchalo zatčené příslušníky nacistického bezpečnostního aparátu a nutili je, aby účelově zkresleně vypovídali.
Protože bylo určené podezření, že se gestapák Richter nalézá někde v sovětské okupační zóně Německa. Zajímavé je, že na rozdíl od západních okupačních zón nebyla na sovětském území zřízení československé pátrací komise a vyhledávání nacistických válečných zločinců. Proto teprve začátkem října 1948 oznámila československá vojenská mise v Moskvě pražskému ministerstvu zahraničních věcí překvapivou informaci, že byl v zajateckém táboře v Sovětském svazu vypátrán gestapák K.W. Richter a pokud má o něho československá bezpečnost zájem, může podat oficiální žádost o jeho vydání.
Pak se poměrně dlouhou dobu nic nedělo a teprve koncem roku 1949 byl Richter propuštěn ze zajateckého tábora a transportován do Československa. Na hraničním přechodu v Čierné nad Tisou byl předán příslušníky NKVD do rukou československé bezpečnosti. Přes Košice byl následně transportován do Jičína. Mezitím bylo rozhodnuto, že jeho vyšetřování bude na Krajském velitelství StB v Hradci Králové. Při vyšetřování se zjistilo, že se mu podařilo 9. května v Písku dostat do amerického zajetí. Ovšem již následující den se Američané stáhli z města na jeho západní okraj (deklarační linie) a při svém odchodu předali, podle spojenecké dohody, několik tisíc německých vojáků Rudé armádě a mezi nimi také jeho.
To se následovně ukázalo, jako jeho štěstí. Pokud by byl zůstal v americkém zajetí, byl by, pravděpodobně brzy identifikován a předán do Československa. A to by v té době znamenalo, že by byl postaven před retribuční soud. A pokud by byl tímto soudem odsouzen k trestu smrti, byl by také následně popraven.
V roce 1950 již tyto retribuční soudy byly zrušeny a Richter musel bát souzen normálním soudem. Během výslechů se přiznal k zatčení nejméně 130 osob a také k tomu, že byl pro své výslechové metody nazýván „ďáblem“. Celkem provedlo jičínské gestapo na 1170 zatčení. Zajímavé je, že na jaře 1951 bylo rozhodnuto, že bude postaven před soud společně se skupinou pěti nacistických válečných zločinců, tzv. „Max Rozstock a spol“. Byli v ní Max Rozstock, velitel služebny SD v Kladně a SS-Obersturmführer, SS-Gruppenführer Richard Schmidt a generál policie Ernst Hitzegrad a generálové wermachtu Richard Schmidt a Fridrich Gottschalk. Jejich válečná trestná činnost ovšem vůbec nesouvisela. Přes velké nedostatky v případě obžaloby bylo rozhodnuto, že 4 obžalovaní budou odsouzeni k trestu smrti, jen generál Gottschalk byl v pozdějším procesu odsouzen k doživotnímu žaláři.
Ještě v srpnu 1953 byklo stanoveno datum popravy na 28. srpna. Následovně ovšem došlo k tomu, že Politický sekretariát ÚV KSČ rozhodl, aby cestou milosti byl všem čtyřem odsouzeným změněn trest na trest odnětí svobody na doživotí. Dne 2. října pan prezident Antonín Zápotocký tuto milost udělil. (Dodejme k tomu, že během prvních 9 měsíců Zápotockého ve funkci bylo popraveno 41, především politických odpůrců režimu, často i ve vykonstruovaných procesech.) Ve vězení zůstal nejdéle Richter. Svůj trest vykonával nejdříve v Leopoldově, následně v Praze na Pankráci a závěrem se vrátil „domů“ do Valdic u Jičína. Již to, že mu byla udělena milost bylo s nevolí a také písemnými protesty sledováno ze strany bývalých vězňů z koncentračních táborů a německých kriminálů. Nebyl, ovšem, na ně brán zřetel. A tečku pak udělala amnestie prezidenta Ludvíka Svobody, vyhlášená 9. května 1968. Po svém propuštění byl okamžitě z republiky vyhoštěn. Kupodivu nesměřoval do Sohlandu (bývalá NDR), kde žila jeho rodina, ale do BRD. O jeho dalších osudech není nic známo.
Protože Richter neuměl česky, měl u výslechů tlumočníka gestapa Antonína Dvořáka (Antona Dvorschaka). On sám byl rovněž známý, jako velmi surový člověk. Podařilo se mu utéct, ale ještě v roce 1945 byl v Hamburku poznán jedním jičínským židovským občanem, zatčen a postaven v Jičíně před mimořádný lidový soud. Byl odsouzen k trestu smrti a popraven na dvoře věznice tehdejšího jičínského krajského soudu. Dalším z význačných pracovníků jičínského gestapa byl Ladislav Čejka, který byl, podle svých slov, přidělen k A. Dvorschakovi, jako tlumočník a kriminální asistent. Právě on měl, pravděpodobně, velký podíl na zatčení skupiny Mafiánů z okresního úřadu v Jičíně. Bylo o něm známé, že ještě před okupací byl velkým příznivcem fašismu. Odsouzen byl k doživotnímu žaláři.
MUDr. Vilém Hofman,
ZO Jičín
Použité prameny: Zápisy výslechů bývalých členů gestapa v Jičíně z Archivu bezpečnostních složek, práce PhDr. Jiřího Plachého „Naše služba jako úředníků gestapa nebyla lehká“ (Příběhy 20. století), Antonín Knížek: Národní odboj na Jičínsku 1939 – 1945.