Levý Hradec – Roztoky – transport smrti
Spolek pro zachování odkazu českého odboje byl v letošním roce přizván představiteli města Roztoky ke spolupráci při organizování pietní vzpomínky na oběti transportu smrti. Pietní akt byl rozdělen na tři části, z nichž hlavní část pietního aktu se konala na levohradeckém hřbitově za účasti JE Daniela Merona, mimořádného a zplnomocněného velvyslance Státu Izrael v České republice, Ing. Tomáše Kuchty, náměstka ministra obrany ČR, zástupce Generálního štábu AČR, dr. Tomáše Krause, tajemníka Federace židovských obcí v ČR, zástupkyně velvyslanectví Spolkové republiky Německo a dalších vzácných hostů.
Za Spolek pro zachování odkazu českého odboje měl s projevem vystoupit plk. v.v. Pavel Vranský, místopředseda Spolku. Ten se však omluvil z důvodu momentální indispozice. Pavla Vranského zastoupil další z místopředsedů Spolku, Petr Hroník, který se pietního aktu zúčastnil společně s Jitkou Literovou. Text projevu přinášíme níže.
Transport smrti v Roztokách
K aktivaci občanů Roztoka širšího okolí v květnových dnech 1945 přispěl mimo jiné i tzv. vlakový transport smrti, který se dne 29. dubna zastavil na roztockém nádraží. Jak známo, rušili nacisté ve snaze utajit své zločiny proti lidskosti před nástupem spojeneckých armád své koncentrační tábory a v souladu s Hitlerovým příkazem, že žádný vězeň nesmí padnout do rukou nepřítele, vypravili pěší i vlakové transporty za podmínek, které vysíleným a hladovým vězňům skýtaly jen malou naději na přežití.
Jeden takový transport se zastavil v Kralupech a na základě příkazu odbojového hnutí byl zastaven také v Roztokách. Zde i v okolních obcích byla organizována všestranná a rychlá pomoc vězňům transportu. Občané Roztok a širokého okolí se shromáždili u nádraží a organizovali potravinovou pomoc.
Vlak byl přeplněný vyvrtlými, zuboženými vězni v pruhovaných špinavých hadrech. Někteří prosili, jiní se sápali po každém kousku jídla a další již neměli sílu stát. Hlad, utrpení, zoufalství vyzařovaly z každého gesta, z každého pohledu.
To, co shromáždění občané viděli, je přivedlo k zuřivosti a nahromaděná zášť k nenáviděným okupantům jim dala zapomenout na nebezpečí. Z davu lidí se stále hlasitěji ozývaly protiněmecké výkřiky. Ale důležitější než verbální projevy byla solidarita s vězni a nenávist proti věznitelům. Lidé přinášeli jídlo, prádlo, šaty, boty a tolik potřebné léky.
Nacistický velitel vlaku zuřivě požadoval pokračování v jízdě, ale drážní zaměstnanci v dohodě s jinými stanicemi vlak nepustili dále. Strážní jen s obrovským vypětím sil udržovali pořádek jak mezi vězni, tak i mezi shromážděnými občany. Během noci na 30. duben se přes střelbu stráží podařilo uprchnout více než 220 vězňům, kteří našli úkryt a pomoc u místních občanů. Druhého dne, na základě jednání lékařů s již demoralizovaným a snad i opilým velitelem transportu a s poukazem na nebezpečí epidemií bylo dohodnuto vydání nemocných. Polonazí, nemocní a hladem a útrapami polomrtví vězňové vycházeli z vagónů na nástupiště, kde se jim dostalo lékařského vyšetření. Ti, kteří pro slabost již nemohli vagón opustit, byli vynášeni a umístěni v nouzové ošetřovně. Další těžce nemocní byli přes odpor velitele vlaku odvezeni do bývalého roztockého chudobince, kde byla zřízena provizorní nemocnice. Došlo k bouřlivé demonstraci shromážděných obyvatel, při které bylo provoláváno „smrt fašismu“ a „sláva Československé republice“. Po odjezdu vlaku zůstalo na nádraží deset mrtvých vězňů. Dobrovolné zdravotnice a lékaři bojovali o život několika desítek nemocných v kritickém stavu.
Roztočtí se postarali nejen o živé, které se podařilo v poslední chvíli zachránit, ale i mrtvé. Jejich pohřeb 3. května 1945 na hřbitově staroslavného Levého Hradce se stal další protiněmeckou demonstrací. Ostatky mrtvých vězňů byly uloženy do společného hrobu za zpěvu československé státní hymny. Před pohřbem byla mrtvá těla ohledána a zjišťována jejich národnost. Nad společným hrobem v Levém Hradci byla zřízena mohyla, před kterou se nyní nacházíme.
Děkuji Vám, že jste přišli a vzpomínáte na dobu, kdy krutý nepřítel okupoval naši vlast a působil hoře a zlo.
Plukovník v.v. Pavel Vranský
Na závěr hlavního pietního aktu zazpívalyděti z místní základní školy českou státní hymnu. Následně jsme se všichni přemístili na Náměstí 5. května, kde jsme položili věnec u pomníku věnovaného roztockým židovským obyvatelům. U tohoto pomníku vystoupil pan dr. Tomáš Kraus, tajemník Federace židovských obcí v ČR, který ve svém emotivním projevu připomněl kromě transportu smrti také terezínský rodinný tábor, ve kterém se nacházeli celé rodiny. V Osvětimi byl tento tábor v samostatné sekci tábora označené BIIb. Tomáš Kraus zmínil v souvislosti se zpěvem české státní hymny na levohradeckém hřbitově, že ženy, když pochodovaly do plynových komor, zpívaly československou hymnu.
Poslední zastávkou pak byla krátká návštěva roztockého vlakového nádraží, kam transport smrti dorazil. Také zde jsme položili věnce a květiny, abychom uctili památku na všechny oběti. S příspěvkem k transportu smrti vystoupila historička Mgr. Pavla Plachá, která je autorkou putovní výstavy věnované transportu smrti.
Text a foto: P. Hroník