Ploština – 73. výročí vyvraždění a vypálení osady

19. dubna je 73. výročí vyvraždění a vypálení moravské obce Ploština a klidný zbytek života válečného zločince Wernera Tuttera.

Je tomu tak asi 10 let, kdy se mi dostala do ruky publikace Luďka Navary „Smrt si říká Tutter“. Netušil jsem tenkrát, že budu hovořit s člověkem, který ho znal osobně a dokonce s ním spolupracoval .
Jezdili jsme s manželkou v té době často do bavorského lázeňského městečka Kötzting, ležícího asi 25 km od našich hranic, kde žila v té době dcera mé ženy. Tam jsme se seznámili s manželi, které jako děti se narodily v Sudetech a byli odsunuti. Zvláště Walter mluvil velmi dobře česky a z toho důvodu pracoval ve zvláštní odposlouchávací stanici americké a později německé armády na vrchu Hohenbogen. Tam odposlouchávali telefonické linky československé armády v pohraničí.
V rozhovoru jsme se dostali také na knížku Smrt si říká Tutter. A tak jsem se dozvěděl, že pan Tutter po svém vyhoštění z Československa, po tom co podepsal smlouvu o své spolupráci s československou státní bezpečností, se v Bavorsku přihlásil do zaměstnání v této odposlouchávací stanici a mohl tak předávat naší státní bezpečnosti zprávy o všem co se na druhé straně hranic dozvěděl. Když dosáhl důchodového věku, odešel jako vážený a slušný občan. Teprve po listopadu 1989, když se otevřely archivy naší StB, informovaly naše úřady německou stranu. V té době už pan Werner Tutter odpočíval na místním hřbitově. Navštívil jsem tenkrát kötztingský hřbitov a nalezl hrob tohoto válečného zločince. Malý, skromný hrob velkého vraha.

MUDr. Vilém Hofman, ZO Jičín