Vzpomínáme – Jaroslav Bárta

Je to už rok, co nás navždy opustil člověk, s kterým mě pojilo v posledních letech jeho života velké přátelství. Poprvé jsme se setkali někdy ke konci roku 2011 při „schůzování kladenských bojovníků“ v okresním výboru ČSBS. Od té doby jsme se pravidelně vídali na pietních a vzpomínkových akcí a později také při osobních návštěvách v Unhošti. Vlídný, někdy až šibalsky usměvavý pán s šedivými vlasy, krátce střiženou a upravenou bradkou, v padnoucím obleku s hůlkou, takový byl Jaroslav Bárta. Byl úžasným vypravěčem, kterému jsem při každé návštěvě pozorně naslouchal. Své životní moudro mi často předával a já pozorně všechny jeho rady přijímal. Návštěvy v Unhošti jsme domlouvali většinou po emailu. Někdy psal Jaroslav sám, většinou pak jeho milá manželka Jaroslava. Zprávy a odpovědi byli vždy zakončeny Moc pozdravů od nás obou… Jaroslav + 1. Od Jaroslava mi také přišla pěkná řádka dopisů napsaných na psacím stroji. Jednalo se o články, úvahy a příspěvky do Zpravodaje, ale také o osobní pozdravy. Dodnes uchovávám všechny dopisy včetně emailů.

Na návštěvy u Bártů v Unhošti jsem se vždy těšil, protože jsme byli, jak se říká, naladěni na stejné vlně. Jaroslav patřil mezi skutečné bojovníky, byl členem okresního výboru a v kladenské organizaci vykonával funkci jednatele. Vždy nás podporoval v naší kritice vedení ČSBS, kterou od počátku považoval za zcela legitimní a oprávněnou. Byl nadšený, když jsme začali na Kladně vydávat Zpravodaj do kterého mnohokrát přispíval a o kterém se vždy vyjadřoval jako o „našem krásném zpravodaji“.

Jaroslav byl velmi pozorný a nezajímal se jen o dění v naší organizaci. Mnohokrát jsme spolu hovořili také o soukromém životě. Nikdy se  nezapomněl zeptat, co doma?, jak se mají kluci?…

Odchodem Jaroslava jsem ale do Unhoště nepřestal jezdit. Nadále jsem v kontaktu s jeho manželkou. Někdy jen zastavím, zaklepu na okno, abych pozdravil, někdy se ohlásím dopředu. Stále si máme o čem povídat, i když téměř při každé návštěvě jeden nebo druhý vzpomeneme na Jaroslava.

Jaroslave, je mi moc líto, že už tu s námi nejsi, ale vím, že nad námi stále držíš ochranou ruku a dohlížíš, jak to tady vedeme…

Jaroslav Bárta byl účastníkem Pražského povstání. Jako sedmnáctiletý byl členem Zpravodajské brigády oddílu Toledo. Zemřel dne 23. dubna 2016 ve věku nedožitých 89 let. Dne 3. července 2017 by se dožil 90 let.

Text a foto: P. Hroník