Vzpomínka na Martu Kottovou

Dne 18. 6. 2017 jsem dostala smutnou zprávu, že nás opustila moje přítelkyně paní MARTA KOTTOVÁ. Toto jméno je pro mnoho lidí u nás známé. Narodila se v židovské rodině 22.2.1929.  Měla skvělou rodinu a žila šťastně jako její vrstevníci. Tomu, že je židovka zpočátku moc nerozuměla, ale s blížící se okupací naší země se jí život zcela změnil. Všechny ty ústrky, které následovaly pro židovské obyvatele, jako třináctiletá těžko chápala. Následovalo to nejhorší zařazení do transportu. Nejprve Terezín. Tam ještě byla s rodiči a bratrem, měla tam přátele další děvčata se stejným osudem. To, co následovalo, bylo kruté. Transport do Osvětimi, poslední chvíle s rodiči na kolejích. Teprve tam si naplno začala uvědomovat, jaký krutý osud ji potkal. Její zážitky nebudu popisovat, bylo by to nekonečné. Chci Martu přiblížit jako člověka, který přežil. Měla štěstí, že koncem roku 1944 by zařazená na práci do KT Märensdorf. Tam se dočkala konce války. Když jsem se s Martou potkala poprvé

v 90. letech při práci na liberecké radnici, poznala jsem energickou ženu, která věnovala svoje úsilí tomu, že jezdila neúnavně po celé republice a vyprávěla. Byla předsedkyní Osvětimského výboru. Obdržela státní a další vyznamenání. Když zjistila, že pocházím z Lidic, měla slzy v očích. Společný osud našich předků. Bratr Marty pan Viktor Laš byl jako vězeň z Terezína zařazen do skupiny, která pohřbívala naše Lidické muže. Dlouho o tom nechtěl mluvit. Až Marta ho po dlouhé době přiměla, aby podal toto jedinečné svědectví. Marta byla blízkou přítelkyní paní Marie Uchytilové, navštěvovala ji v jejím ateliéru stejně jako ženy z Lidic. Sledovala, jak vznikal Památník lidických dětí. Toto všechno posílilo její pouto k Lidicím. Je toho hodně co bych mohla o Martě napsat. Odešla statečná osobnost. Snad to uzavřu větou Katky Hládkové, členky Vašeho spolku a vnučky Lidického dítěte „Tak to už nám bábovku s židovskou hvězdou nikdy neupeče …“

Text a foto: Zd. Kotková