Letošní vzpomínky na konec druhé světové války v Evropě
Letošní vzpomínky na toto významné výročí jsou samozřejmě ovlivněny krutou a neospravedlnitelnou agresivní válkou ze strany Ruska proti Ukrajině. Začínají se množit případy, kdy města odstraňují pomníky, které připomínají nesporný podíl vojáků sovětské armády při porážce nacistického Německa. Je to pochopitelné, ale podle mého názoru to správné není. Velice často to byli vojáci také z Ukrajiny a tito prostí vojáci neměli tušení, že místo svobody nám přinášejí novou diktaturu. Domnívám se, že v současné zjitřené atmosféře, by mělo být úkolem politiků, historiků, médií a škol vše srozumitelně a bez emocí vysvětlovat. Naši úctu a vděk si zaslouží všichni vojáci, kteří bojovali proti nacistickému zlu. Ať to byli vojáci z řad západních spojenců, nebo z řad Rudé armády. Zároveň by se ovšem nemělo zapomenout na to, že spolu s vojáky – rudoarmějci, přijeli také zvláštní jednotky SMĚRŠ, které přijeli „vyčistit“ prostor od nepřátel SSSR, tedy ruských exulantů, kteří museli prchnout z domova po roce 1917. V té době to ovšem byli již občané Československé republiky a jako takové bylo povinností svobodného státu je ochránit. Místo toho, bohužel, naše úřady mlčely, nebo se zmohly na bezzubý protest. A tak tyto zvláštní jednotky odvlekly, nebo již na našem území popravily stovky lidí, kteří měli naše státní občanství. Proto není možné mluvit o osvobození. Ve svobodném státě, by nemohli cizí agenti unášet, či likvidovat jeho občany.
To, co nyní provádí armáda Ruské federace je zneuctěním památky těch bojovníků Rudé armády, kteří bojovali a položili své životy před 77 lety. Proto si myslím, že odstraňováním pomníků rudoarmějcům správné není. Oni nemohli za to, co se dělo po onom tzv. osvobození v roce 1945. Oni bojovali za svou zem a pomohli porazit nacismus. Jednoduše řečeno: je nutné odlišovat obyčejné vojáky-bojovníky a politiky, kteří jejich statečnosti využívají ke svým záměrům. Dnešní ruská politika je stejně nacionalistická, jako byla ta německá v době 2. světové války.
Je potřeba si uvědomit, že žádný národ není zlý, nebo dobrý. V každém člověku je zlo i dobro. Záleží jen na podmínkách, do kterých se dostane a která z těchto dvou vlastností dostane na vrch. Vzpomeňme, co dělali příslušníci našich tak zvaných Revoluční gard (RG). Bez soudů popravovali kolaboranty, ale často jen lidí, kteří byli podezřelí ze spolupráce s okupanty. Co dělali s německými civilisty, ženami, dětmi a starci. Zaštiťovali se přitom revoluční spravedlností. Na tu ovšem nemá nikdo právo a naše úřady měly tyto lidi stíhat a potrestat. Příslušníky RG se často stávali ti, kteří za války sami s okupanty spolupracovali a chtěli tak zahladit svou minulost. Později se stávali agenty STB a dozorci v politických věznicích a používali metody stejné, jako gestapo. Ministrem vnitra byl v té době komunistický politik Václav Nosek.
Vzpomínejme a nezapomínejme!
MUDr. Vilém Hofman, Libáň