Pavle, moc nám chybíš…
Již tomu je 100 let, co se v Lipníku nad Bečvou dne 29. dubna 1921 narodil přítel, zakladatel Spolku odboje, gen. Pavel Vranský. Velmi často na něj vzpomínám. Nejenom na jeho válečné zážitky, ale i na moudra, která pronášel jen tak mimochodem, třeba po cestě autem z jeho domu na pietní akty. Utkvěl mi velmi jeden z posledních rozhovorů s ním, kdy jsme debatovali o tom, jak se vytrácí paměť na 2. světovou válku, umírají poslední pamětníci a nebude nikdo, kdo by vzpomínal. Já jsem mu oponovala, že je tady druhá/třetí generace, že jsme tady my – historici a nadšenci do historie. Lidé, kteří se minimálně každý rok sejdou u pomníků, památníků a pamětních desek… Ale teď je tomu jinak a já na něj myslím často. Už druhým rokem budeme klást věnce k výročí konce války sami, v novinách bude drobný článek o tom, že před 76 lety nás spojenci osvobodili. Na internetu se objevuje řada rozhovorů s pamětníky, kteří již nežijí, ale ještě stihli předat svůj příběh buď písemně nebo elektronicky. Samozřejmě je skvělé, že tomu tak je…, přesto, dokud jsou mezi námi Ti, kteří skutečně zažili válku, važme si jejich vyprávění, naslouchejme jim a pokud je to možné, zkusme jejich příběhy zaznamenat. Je moc důležité, abychom si válku zosobnili. Abychom ji neviděli jako výčet obětí, bitev a podepsaných smluv.
***
Gen. Pavel Vranský (29. 4. 1921 – 24. 6. 2018)
Pavel Vranský strávil dětství ve Frýdlantu nad Ostravicí, Bohumíně a Ostravě. Vystudoval gymnasium v Moravské Ostravě a dále se učil na mlékařsko – sýrařské škole v Kroměříži. V roce 1939 se přes Polsko dostal do ćeskoslovenské jednotky. Společně se svýjm otcem se hlásil přímo u gen. Ludvíka Svobody. Jeho otce poslal budoucí prezident zpět do vlasti, že je již příliš stár na boj, Pavel mu to měl velmi za zlé a měl obrovské obavy, že otec nepřežije válku. Zajímavé je, že si Svoboda na tento okamžik pamatoval. Po konci války proběhlo setkání účastníků bojů na východě – gen. Svoboda přišel k Pavlovi a zeptal se: „Táta přežil“? Ano, přežil, bratr emigroval do Izraele, maminka bohužel byla zavražděna jako Židovka v koncentračním táboře.
Pavel Vranský absolvoval vojenský výcvik, zúčastnil se v roce 1941 bojů na Blízkém východě, zažil boje u Tobruku po boku gen. Jaroslava Selnera, poté se přihlásil k americkékmu protiponorkovému letectvu. Konec války dosloužil jako radista u RAF ve Velké Británii. Po válce nějakou dobu létal jako dopravní letec mezi Prahou a Londýnem. V době normalizace se oficálně stal uklízečem v Jizerskch horách na horské chatě, ale sám na toto období vzpomínal velmi pozitivně – organizoval zde se svou milou ženou rekreační pobyty pro děti. Po roce 1989 byl aktivním funkcionářem ve vlasteneckých organizacích. Bylo nám velkou ctí, že se rozhodl v roce 2016 jít do změny s námi, odešel po 70 letech z Českého svazu bojovníků za svobodu a stal se spoluzakladatelem Spolku pro zachování odkazu českého odboje.