Probuzení a tvrdá lekce

Málokdo z nás se domníval, že se v životě dočká dalšího válečného střetu v Evropě. Až doposud jsme boje sledovali z „bezpečné vzdálenosti“ tisíců kilometrů od nás a nyní je máme podstatně blíže. Malá a chudá země Ukrajina čelí sama obrovské přesile agresora, kterým je stát „bratrského národa slovanského“.

Bohužel, Rusko ve své historii nezažilo liberální demokracii. Carské samoděržaví vystřídal další, snad ještě horší režim bolševiků. Novodobý absolutistický vládce Vladimír Putin používá při řešení domácích problémů stejnou rétoriku a stejné způsoby, jako jeho předchůdci.

Pro nás, kteří pamatujeme 2. světovou válku a sovětskou bratrskou pomoc v roce 1968, jsou to slova a metody dobře známé. Také Adolf Hitler začal starostí o své krajany utiskované a trpící v oblastech, které byly nazývané Sudety. Začal klást požadavky a nakonec zaútočil. A také my jsme tenkrát stáli sami. Bůh suď, zda jsme se mohli, či nemohli bránit.

Leonid Brežněv měl starost o bratrský slovanský národ a jeho socializmus. A nebránili jsme se ani po dalších dvaceti letech, kdy jsme opět stáli sami proti agresi z Moskvy. Ukrajinský prezident se statečně postavil do čela svých ozbrojených sil, které se postavily proti agresorovi.

Doufám, že tyto dvě tvrdé lekce naší novodobé historie stačily k tomu, aby se už konečně probrali i ti naši občané, kteří doposud nesouhlasili s naším vstupem do NATO a Evropské unie. Ironií osudu bylo, že ještě před pár dny, kdy přes naše území přejížděla vozidla americké armády protestovalo proti tomu pár desítek „vlastenců a bojovníků za mír“. Díky Bohu, už i náš prezident se „probral“ a odsoudil ruskou agresi proti Ukrajině.

Nyní je naší morální povinností pomáhat napadenému jak jen možné a potřebné. Tato povinnost se týká jak státu, tak občanů.

A jaké z toho plyne poučení? Nemůžeme a nesmíme šetřit na výdajích pro armádu. Musíme se snažit o to, aby naše armáda byla co nejlépe připravená v případě potřeby. Snad opraví své názory také ti, kteří brojili proti americkému radaru. Zde si opravdu nemůžeme dovolit šetřit. Budeme se muset uskrovnit, abychom nemuseli žít později v cizím útlaku a bídě hmotné i morální.

Díky prezidentu Václavu Havlovi, který nás přivedl do NATO!

Vilém Hofman, ZO Jičín